Kolie a my

Protože byl Primusek mamky pes, začínala jsem mít nutkání po svém vlastním. Aby když se vrátím domů, tak vítal prvně mě, spal u mě, poslouchal mě … 
 
 V roce 2010 i přes mamky zákaz jsem si začala hledat vysněnou dlouhosrstou kolii. Začala jsem si načítat knihy a brouzdala po webových stránkách a hledala informace.
 
Byla jsem se podívat v jedné nejmenované chovatelské stanici, kde když jsem přijela tak jsem byla velice překvapená. Kolie byli zavřené v kotci, v druhém štěňata a pod sebou měla naděláno a bordel. 
 
Dostala jsem také informace typu – Kolie si do půl roku kadí pod sebe a jsou nečistotné, nesmí se jim dávat mléko a mléčné výrobky, aby jim nestáli uši. A hlavně – kolie nevyšetřuje, protože je to zbytečné, že v ČR není slepá kolie … :-) Když jsem šla odjíždět, tak mi řekla ať si štěně rovnou odvezu a peníze jí přijdu zaplatit po neděli. Byla jsem z toho velice zklamaná a na toto nepřistoupila. 
 
Dost jsem nad všemi informacemi přemýšlela a zvažovala, jestli toto plemeno vůbec chci, když jsem to viděla. 
 
Naštěstí mi to nedalo a měla jsem domluvenou ještě jednu návštěvu. Po cestě ze školy jsem se tam jela podívat. Chovatelská stanice Aratinga měla zrovna 3 týdenní štěňátka. Už když jsem vstoupila do vrat – byla to neskutečná změna. Paní byla velice příjemná, zodpověděla mi veškeré otázky, pejsky měla vyšetřené a i informace, které mi podávala byli hodně podobné realitě a přesný opak od předchozí návštěvy. A co mě nejvíc překvapilo, že štěňátka již sama chodila na svůj záchod, který měli v rohu bedny a nestalo se, že by se vykadili vedle. Všude bylo čisto, viděla jsem rodiče a měla jsem rozhodnuto. Kolii ano a kolii odsud. 
 
 Začala jsem tedy vybírat. Do oka mi padla jedna fenka a jeden pesan. Ale nechtěla jsem riskovat boje se zbytkem smečky, tak jsem zvolila fenku :-) Dubuqué Deliqué Aratinga. 
 
Jezdila jsem se na ní každý týden dívat, jak mi roste. A to že je to moje spřízněná duše jsem poznala tehdy, když jsem na 5 týdnu přijela na návštěvu. Štěnda byla už znatelně odrostlá a p. Mecerová mi řekla, že je zvědavá jestli si ji poznám. Dívala jsem se po všech štěndách a tu svou ne a ne najít … Kolem mě byl chumel štěňat, která se pošťuchovala a okusovala se a u mých nohou sedělo jedno – Delinka …Sama si paničku našla :) Delinku jsem si domů přivezla den před Vánoci 2010. 
 
Dela je přesně ten pejsek, kterého jsem si přála. Krásná, velice inteligentní, rychlá, učenlivá, výborná ochránkyně a pro paničku by udělala všechno. Jen jedna malá chybička – není moc mazlivá :-) Radši bude sportovat, aportovat a provádět s paničkou bejkárny než aby se šla mazlit. Je spíš jako kočka. Přijde jen když se jí chce :-)
 
Delinka svou rychlostí vyniká v agility a flyballu, svou inteligencí v dogdancingu a poslušnosti. 
 
 V roce 2013 mne začaly chytat nápady, že bych moc chtěla merlačku a Delince kamarádku. Shodou náhod se Joanne v Rakousku narodila jedna modrá moc hezká fenečka. Nenechalo na sebe dlouho čekat a už jsem byla na cestě do Rakous na kukandu. Nessie byla pravý opak Delinky. Jediná se ke mně moc nehlásila.. Byla jsem z toho trochu zklamaná a chtěla jsem odjed. Ale jen, co jsem se začala balit, že odjíždím, tak o mne konečně to malé modré škvrně začalo projevovat zájem. Začala ke
mně běhat, olizovat mě, nechala se chovat … A získala si moje srdíčko …Joanne mě nechala si vybrat jméno, a proto že to byl vrh N – vymyslela jsem si NESSIATA BLUE DREM von der Ishclerbahn. 
 
 Po měsíci jsem si jela pro Nessinku.. Trochu nám to zkomplikovalo počasí, protože to bylo v období povodní, tak jsem každý den čekala až voda opadne a vyjedu. Hned, co hlásili první zlepšení – sedla jsem po práci do auta a vyrazila na dlouhou 7 hodinovou cestu. 
 
Do Rakouska jsem přijela v půl 12 v noci… Hodinku jsme si popovídaly s Joanne co a jak a musela jsem se omluvit a vyrazit s Nessinkou k domovu. Když jsme stály mezi dveřmi, tak mi ještě řekla, že si není jistá, ale myslí si, že Nessinka bude mít jedno oko modré. Poposkočila jsem radostí. Hrozně jsem chtěla modřenku s modrým okem. 
 
Po cestě domů byla Ness hrozně vzorná. Hajinala v pelíšku a když jsem ji pohladila, přilehla mi ruku a usnula. Vydrželo jí to až do ČR. Když se začalo rozednívat, tak jsem se stále snažila dívat se na oko, jestli je opravdu modré… A bylo … :-)
 
Nessinka se moc snažila vyrovnat Delince. A musím říct, že se jí to dařilo a povedlo. Je velice rychle učenlivá. Stačí jí to jednou naznačit a ona hned ví, co po ní člověk chce. Na výstavách se ukazuje, jak kdyby to měla v krvi. Je akční, ale dokáže i ležet ve chvíli, kdy je to potřeba. A co nejvíce dokresluje její povahu je mazlivost. Nessie se moc ráda mazlí a jak my říkáme : prdelí :-) A to nejen s domácími, ale také s cizími. Proto se Ness našla v canisterapii. Ale je také nesmírně šikovná v dogdancingu a v poslušnosti.

 
 
Doposavaď poslední kolie, která doplňuje naši smečku je Fairmont Faitte Aratinga. Náš odchovanec po Delince. Od narození naprosto kouzelný pes. Proto se hodně rozhodovalo, zda-li si ho nechat nebo ne… :-) Nakonec, ale jeho sladký výraz a úžasně mazlící povaha rozhodla a Faittík v naší smečce zůstal. 
 
 Faittík není takový ďábel jako jeho mamka, ale dominantní povaha po mamině se v něm nezapře :-) Taktéž rychlá učenlivost a láska k aportům … Jeho ochranou funkci, kdyby chtěl někdo paničce ublížit nebo vstoupit na pozemek, v něm Delinka také rozvinula. Jediné, co po mamině opravdu nemá je mazlivost… Je to naprostý blázen do mazlení. Jiným způsobem než Ness(ta se tolik nevtírá :D ) , ale Faitták se nám nahrne do náruče a mluví a mluví :D :D Proto i s ním začínáme canisterapii. Je velice šikovný na poslušnost a dogdancing a velice hezky skáče, takže to vypadá i na agility :-)