Jak jsme začínali

V roce 1991 jsme si pořídili našeho prvního rodinného psa. Stala se jím malá černostříbřitá kníračka jménem GEWORY VĚČNÝ RIVAL. Mysleli jsme si, že si pořizujeme mazlika ke kočárku, avšak jak rostla, tak doslova do krásy a chovatelka nás začala nabádat do výstav… Zkusili jsme jednu, druhou, třetí …. A když všude vyhrávala, co mohla a to ve velké konkurenci, tak jsme výstavám propadli… Gevča si vyběhala všechny možné šampiony a to ať ČR nebo zahraničních zemí. Byla to také úžasná hlídačka, k mému kočárku nikoho nepustila J V roce 1994 jsme měli naše první štěňátka -  chovatelské stanice RIKI. Narodilo se nádherných 6 štěňátek. A dvě nám zůstala v rodině – Aissy Riki a Arys Riki. Aissynku jsem si vybrečela jako mého prvního psa, ale protože jsem byla ještě malá, tak zůstala jen jako mazlík a začínala jsem s ní trénovat první záchvěvy vystavování na Mladém vystavovateli. Dříve to ještě nemělo takovou úroveň jako dnes. Arýska si vzala teta k holkám na mazlení :-)



V roce 1996 jsme začali přemýšlet nad dalším pejskem, kterého naši chtěli na výstavy a výcvik. 
Zůstali jsme u knírače, ale protože už jsme byly se sestrou odrostlejší, tak náš výběr zamířil na velkého černého knírače Carlo Bitt Box. Vyrostl z něho nádherný, velice inteligentní pes – jak mu později všichni říkali – PAN PES… Kája šel ve šlépějích Geworky a i on drtil konkurenci ihned, co vstoupil do kruhu. Zdi máme obsazené diplomy šampionů a skřínky jsou plné pohárů a medailí. Děda se pustil s Kájou i do kynologie… Obrany, stopy, poslušnost … I na tomto poli sbíral úspěchy v podobě několika složených zkoušek…

 
 V roce 2001 jsme se rozhodli přestěhovat do baráku. A ,,potřebovali,, jsme hlídače.. Už si nevzpomínám, jak do našeho výběru přišel šarplaninský pastevecký pes, ale přivezli jsme si 3 měsíční štěně Arletu Annu z Pořibska. Povahově úplně jiná, ale zato opravdu úžasná hlídačka. Zde se s výstavami nepočítalo, ikdyž byla nádherná, tak měla pouze stoprocentně uhlídat objekt a nikoho nevpustit. Astička uhlídala nejen náš dům, ale několikrát zachránila i sousedovic domy před rukama zlodějů. 
 

 V roce 2002 jsem o prázdninách v létě našla na chalupě dvě koťata. S kočkama jsme neměli zkušenost, ale začínala jsem je krmit. Jak prázdniny ubíhali, začala být ta koťata, jak psi. Kam jsem se hnula, tam šla se mnou. A co na konci prázdnin? Přece jsme je tam nemohli nechat, takže jeli s námi domů :-) Udělali jsme jim velký kočičí domek ( tzn. Zachradní domek), kde bydleli. Nechali jsme je vykastrovat a tímto do našeho života přibyli dva krásní domácí kocouři – Matýsek a Zrzeček . 

 
Začala jsem mamku přemlouvat, že bych si pořídila svého psa. Její slova byla – v žádném případě. Mě to však nedalo a hledala jsem . Už tehdy jsem měla v merku dlouhosrstou kolii, ale v nějaké chytré publikaci jsem se dočetla, že musí být v páru – jinak, že ničí, co mohou . To mamka zavrhla hned. Druhým plemenem, které mi padlo do oka byl zlatý retrívr. Ale mamka nechtěla velkého psa… Já zase malého :-) Hledala jsem tedy chovky retrívrů, objevila jsem jednu, kde zrovna měla štěňátka a která se mi i zamlouvala zdravotně, chovatelskými službami atd… Spikla jsem se tedy s dědou a paní chovatelce jsme zavolali… Po dvouhodinovém rozhovoru(nebo spíš výslechu :-) ) jsme se domluvili na návštěvě. 
 
Následovalo to nejhorší, přemluvit mamku… Oznámili jsme ji, že se na něho máme jet podívat, že je to domluvené a musíme jet… Trvalo nám to dlouho, ale nakonec kývla, ale že si ho brát nebudeme. 
Jeli jsme tedy tam. Mamka, já,děda a taťka… :-) Velká výběrčí četa … Hned když jsme Primuska viděli, tak už mamka přestala pochybovat a zamluvili jsme si ho… Byl to největší a nejkrásnější pes z vrhu. 
 
 
V roce 2006 na naší zahradu přibyl zlatý retrívr – Primus the Best Baron. Byl to jedinečný pes – krásný, mazlivý, chytrý … Snad veškerá kombinace, co jde. S Primuskem jsem objezdila výstavy a začínala zde moje vrcholová výstavní kariéra :-) Jen konkurence byla velká .. Nestalo se nám, že bylo v kruhu bylo míň jak 30 psů :P Ale i tak byl velice úspěšný. Největší úspěch měl, když jsme byli na světové výstavě a z 80 psů byl 4 … 

Vrhla jsem se s ním i do výcviku. Také moje premiéra. Vše pro mě bylo nové jako pro něho a tak zde byla ta myšlenka, že pes je chytrý, ale kazí mu to jeho pán :-) Udělali jsme zkoušky kynologie a abychom mohli uchovnit, tak potřeboval lovecké zkoušky. Pro mne novinka a moc se mi do toho nechtělo, ale on byl jak kdyby na to trénoval sám po večerech. :-) Splnili jsme i tyto zkoušky. 

 
V roce 2009 jsme k Astičce pořídili ještě jednoho hlídače, aby ho vychovalaJ Byl to opět šarplaninský pastevecký pes Arax Sharrit. Aránek úspěšně sjezdil několik výstav ze kterých odjížděl s výsledkem V1, CAJC nebo CAC. I přes jeho úspěchy na výstavách je to výborný hlídač a na zahradu nevpustí nikoho cizího :-)


Tááák … A je tu rok 2010 a zde už se do naší rodiny začínají přidávat kolie :-)

Více v sekci Kolie a my…